Specifika projektů staveb zemědělského odvodnění
Před zahájením projekční činnosti je třeba:
- identifikovat existenci a rozsah meliorační stavby včetně jejich stavebních objektů a popsat aktuální stav
- současně s předchozím bodem usilovat o pořízení zachované technické dokumentace
- vymezit rozsah konfliktu se stávající meliorační stavbou (v závislosti na plánované stavební činnosti)
- podle charakteru plánovaného opatření definovat ovlivnění stávajícího systému zemědělského odvodnění, včetně pozemků sousedních a to s ohledem na očekávané využití pozemků
- formulovat rozsah a typy nutných opatření, které minimalizují riziko poškození stavby zemědělského odvodnění plánovanou stavební činností
Uvedený postup je vhodné dodržet jak v případě projektování rozsáhlejších stavebních oprav, rekonstrukcí či modernizací, tak zejména v případě jiné stavební činnosti, dotýkající se stávající stavby zemědělského odvodnění (dopravní a pozemní stavitelství, stvby vodohospodářské, inženýrské atd.).
Základní rámec projektové činnosti je popsán v Metodické příručce (2013). Zde jsou také seznamy odkazů na další vhodné dokumenty.
Příklad rozsahu posouzení konfliktu nové výstavby se stávající stavbou zemědělského odvodnění.
K ovlivnění může dojít v následujících aspektech:
- přímý kontakt sběrných drénů s novou konstrukcí (základy domu a pod.),
- provoz stavební mechanizace na stavebním pozemku během výstavby,
- změna odtokových poměrů pozemku a způsob odvádění povrchových a dešťových vod (ze střech, ze zpevněných ploch – komunikací a parkovacích stání).
Navržená preventivní opatření by měly obsahovat následující zásady:
- zemní práce provádět v období s minimálním zamokřením půdy a bez rizika vtékání rozbředlé zeminy nebo zakalené vody do obnaženého drenážního potrubí. Pokud by k otevření drénu došlo, je nutno přijmout taková opatření, aby nedocházelo k intenzivnímu vtékání vody z povrchu stavební parcely (vznik vodní eroze a zatékání vody s půdními částicemi), což by zvyšovalo riziko zanesení potrubí v libovolném kritickém místě drénu, kdekoli po spádu potrubí;
- v průběhu provádění zemních prací sledovat půdní profil v hloubce 60-150 cm, případně až 200 cm u starších drenáží (od úrovně stávajícího/původního terénu) a v případě obnažení drénu přijmout neodkladně opatření na jeho zaslepení. Ideální situací je, pokud existuje projektová dokumentace, vytyčit a odkopáním ověřit umístění jednotlivých drénů. Lze k tomu využít metody DPZ;
- minimalizovat pojezdy těžké stavební techniky v odvodněné části pozemku, aby nedošlo v důsledku toho k mechanickému poškození (rozdrcení) drenážních trubek. Situace je kritická v období vyšší vlhkosti půdy (zvýšená plasticita zeminy) a boření kol stavební techniky. Rizikové je umístění zásobníků stavebních hmot, jeřábů, velkokapacitních stavebních míchaček apod. v místě nad v situaci vyznačenými drény;
- je nepřípustné do obnažených drénů (v době výstavby, ale i kdykoli poté, během užívání bytového domu) zaúsťovat jakékoli svody cizích vod (ze střech, ze stavebních jam, ze zpevněných ploch apod.) bez vodoprávního projednání a bez souhlasu majitele celého systému odvodnění (viz sousední, zejména níže ležící pozemky). Odporovalo by to podmínkám kolaudace stavby odvodnění.